Editorial

Hošková Marie

Revue číslo X. léto (2008)

Psychoanalytický proces

Vážení čtenáři,

Letní číslo Revue 2008 otevírá již X. ročník své existence a je věnováno psychoanalytickému procesu. Psychoanalytický proces je komplexní koncept, který zahrnuje množství dílčích etap a dějů, ve kterých vzniká řada specifických jevů i otázek. Kladou na pacienta i analytika nároky a nebývá vždy jednoduché jim čelit.
Je to cesta, na kterou se pacient i analytik společně vydávají a to, zda oba dojdou k společnému cíli, se prověřuje a propracovává až během léčby samotné. Tato cesta je totiž často klikatá a plná překážek. Když se již zdá, že cíl je blízko, otevře se další prostor, který je nutno probádat, konflikt, který je nutno propracovat a vyřešit , aby bylo možné pokračovat dál. V historii samotné psychoanalýzy již od dob Freudových se cíl psychoanalytické léčby vyvíjel a posouval. Dnes stále nacházíme další diskuse a názory na cíl psychoanalytické léčby i na to, které síly a překážky brání pokroku v léčbě. Přehledně o nich pojednává úvodní článek Marie Hoškové Psychoanalytický proces jako koncept.

Další články nás již uvádějí hlouběji do problematiky témat, která jsou pro psychoanalytický proces charakteristická, totiž oblast propracování, vzpomínání a odporových fenomenů.

Přeložený článek německého psychoanalytika Ralfa Zwiebela O psychické práci analytické dvojice: zpracování-propracování-přepracování, byl původně přednesen jako přednáška na Mezinárodním kongresu IPA v Berlíně v roce 2007. Zpracování považuje za základní, spíše nevědomý psychický mechanismus, ve kterém dochází k transformování nevědomé zkušenosti analytické situace do reprezentací vědomí a tak se mění v emoční pochopení. Propracování považuje za specifickou formu procesu zpracování, který má zásadní význam pro práci s obrannými mechanismy a pro porozumění konfliktním útvarům. Přepracováním rozumí zpracování a propracování analytické zkušenosti mimo analytickou situaci, tj. po sezeních nebo po ukončení analýzy. Článek přináší hluboký pohled zkušeného psychoanalytika na tyto aspekty společné práce analytické dvojice, obohacený o poznatky moderních teorií současné psychoanalýzy.

Článek britského psychoanalytika Rogera Kennedyho Historie, paměť a nevědomí rovněž zazněl jako přednáška na Berlínském kongresu IPA v roce 2007. Zabývá se psychoanalytickou pamětí, která se odhaluje při analytickém sezení a charakterizuje ji specifická forma časovosti. Vztah mezi pamětí, historií a klinickým setkáním autor zkoumá z hlediska pěti různých způsobů chápání historie, což dokumentuje ukázkami své klinické práce. Cílem psychoanalytické práce by měla být schopnost „znovu navštívit“ minulost jako příjemné místo, kam stojí za to zavítat.

Dva původní články od Michaela Šebka a Michaely Gütigové se věnují negativní terapeutické reakci jako zvláštnímu typu odporu. Byly předneseny na posledním Psychoanalytickém symposiu v Opočně v roce 2007, které bylo fenomenům odporu věnováno.

Michael Šebek přináší fundovaný vhled do problematiky negativní terapeutické reakce/NTR/
Představuje vývoj pohledů na NTR a zasvěcuje nás do různých hledisek, z nichž byl tento fenomen v psychoanalytickém myšlení chápán. Zvláštní zřetel je věnován představení myšlenek Herberta Rosenfelda, který NTR chápe jako souboj mezi narcistickým a závislým infantilním self. Článek uzavírá kazuistický zlomek, který dokumentuje, jak NTR může být překonána díky porozumění vnitřním konfliktním silám v mysli pacienta.

V článku Michaely Gütigové je negativní terapeutická reakce představena hlavně z hlediska přenosu a protipřenosu. Je chápána jako součást daného analytického procesu, přenosových a protipřenosových reakcí. Pacient se v analýze dříve nebo později vrací na patognomická fixační místa svého vývoje. Tím se aktivují v přenosu úzkosti a přání tohoto vývojového kroku a negativní terapeutická reakce se pak jeví jako jejich logický důsledek. Michaela Gütigová tak představuje NTR nejen jako cestu slepou, která pokroku v léčbě brání, ale jako šanci cesty nové, která se díky propracování NTR pacientovi otevírá.

Článek dětské psychoanalytické psychoterapeutky Věry Gabrielové přináší ukázku psychoanalytické psychoterapie rodiče s dítětem. Ukazuje, jak lze pracovat s dětskými pacienty skrze propracování úzkosti jejich rodičů. Terapeutka vychází z poznatků teorie attachmentu a přináší přehled dalších nových teoretických poznatků, které se ve společné terapii dítěte a rodiče uplatňují.

Jan Poněšický přináší ve svém článku možná interpersonální a intersubjektívní úskalí, která, pokud nejsou reflektována, mohou vytvořit společný nevědomý konsensus analytika s pacientem – společný odpor.

V pravidelné rubrice Představujeme … přináší Roman Telerovský portrét pražského psychoanalytika, básníka a představitele českého surrealismu Zbyňka Havlíčka. Čtenáři se dostane nejen zajímavého přehledu o životě této vyjímečné osobnosti, ale bude obohacen o řadu informací o nelehké době, ve které česká psychoanalýza a český surrealismus přežil.

Toto číslo Revue přináší tři recenze. Roman Telerovský představuje Dopisy Zbyňka Havlíčka. Čtenáři se dostává ještě hlubšího pohledu do Havlíčkovy imaginace, poezie a vytříbeného psychodiagnostického uvažování.
David Holub představuje nedávno vydaný český překlad Harolda Behra a Liesel Hearstové Skupinově analytická psychoterapie.
Mária Vrbová poutavým způsobem představuje knihu Petra Pötheho Emoční poruchy v dětství a dospívání.

Závěr této předmuvy by se nemohl obejít bez upřímného poděkování. Děkuji především naší „dvorní“ překladatelce paní PhDr. Evě Klimentové za výstižné a citlivé překlady článků Ralfa Zwiebela a Rogera Kennedyho. Dík patří celé redakční radě za spolupráci na tomto čísle Revue a paní Mgr. Haně Slabé, výkonné redaktorce, bez jejíhož odborného dohledu by Revue nemohlo do světa. Přeji Vám, čtenářům, aby toto číslo splnilo svůj účel – představilo psychoanalytický proces jako napínavou cestu, na kterou má smysl se vydat.

PhDr. Marie Hošková
© Marie Hošková, 2007