POKYNY PRO PŘISPĚVATELE

Revue pro psychoanalytickou psychoterapii a psychoanalýzu je odborný časopis, který vychází dvakrát ročně a zabývá se moderní klinickou psychoanalýzou a psychoanalytickou psychoterapií. Redakce přijímá příspěvky v češtině, slovenštině, angličtině nebo němčině, které odpovídají odbornému profilu periodika. Zaslaný příspěvek musí být určen výhradně pro publikaci v časopise Revue psychoanalytická psychoterapie.

V průvodním mailu/dopise autor prohlašuje, že zaslaný příspěvek nebyl a nebude uveřejněn v jiném časopise. Uveřejněná práce se stává majetkem časopisu a přetisknout její část nebo použít obrázek v jiné publikaci lze jen s citací původu a po domluvě s redakcí.

V současné době se snažíme držet tématický charakter jednotlivých čísel a autory povzbuzujeme, aby kontaktovali editora čísla, šéfredaktora nebo výkonného redaktora: je daleko schůdnější od počátku spolu s editorem čísla pracovat na článku, který odpovídá tématu daného čísla. Jednotlivá témata budou aktualizovaná na webové stránce České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii (www.cspap.cz), sekce Revue

Maximální délka příspěvků

dle jednotlivých rubrik

U jednotlivých rubrik uvádíme maximální rozsah textu v normostranách (1 NS = 1800 znaků včetně mezer). Do tohoto rozsahu zahrnujeme i souhrn/summary v českém a anglickém jazyce a seznam literatury na konci článku.

Rubriky

Editorial – po dohodě s editorem čísla úvodník k tematickému profilu daného čísla časopisu. Maximální rozsah 3 NS.
Původní práce – klinicky nebo teoreticky orientované, kazuistiky. Maximální rozsah 18 NS.
Překladová práce – maximální rozsah 18 NS.
Diskuse, ohlasy, konference, dopisy – texty reagující věcným a výstižným komentářem na publikované práce a veškeré odborné dění. Maximální rozsah 5 NS.
Knižní novinky a recenze – přinášejí zprávy o domácích a zahraničních nově vycházejících knihách z oboru psychoanalyticky orientované psychoterapie, dynamické psychiatrie a příbuzných oborů. Hlavička recenze musí obsahovat stejné údaje jako citace monografie. Maximální rozsah 5 NS.
Informační servis – nabídka připravovaných odborných a vzdělávacích akcí (semináře, přednášky, konference, výcviky), zprávy, referáty (slyšeli, viděli nebo přečetli jsme za vás) – vše z oblasti psychoanalýzy a psychoanalytické psychoterapie. Rozsah po individuální domluvě s výkonným redaktorem. Po domluvě s redakcí lze otisknout i placenou inzerci komerčních akcí z oblasti psychoanalýzy, psychoanalytické psychoterapie nebo jejich aplikací.

Zpracování rukopisu

Redakce přijímá původní příspěvky v češtině, slovenštině, angličtině nebo němčině. Práce zasílejte v elektronické podobě ve formátu WORD nebo jiném z běžně užívaných textových editorů jako přílohu na e-mailovou adresu redakce časopisu: revue@cspap.cz. Rozlišujte důsledně znaky l (malé L) a 1 (jednička) a O (velké O) a 0 (nula).

Náležitosti rukopisu

1. Název příspěvku v češtině;
2. Abstrakt v češtině (shrnutí v rozsahu přibližně 200 slov) následovaný 3–5 klíčovými slovy;
3. Název a abstrakt v angličtině (summary) následovaný 3–5 key words;
4. Vlastní rukopis;
5. Seznam literatury;
6. Mailová adresa autora;
7. Krátký medailon a fotografie autora: nejdůležitější profesní informace o autorovi v rozsahu do 10 řádků.

Citační pokyny

K zachování jednoty citované literatury prosíme o dodržení následujícího vzoru. Seznam literatury na konci je řazen abecedně podle příjmení autora (prvního autora). V textu jsou odkazy na literaturu uváděny příjmením autora a rokem vydání práce (Syřišťová, 1989). Při více pracích jednoho autora v jednom roce rozlišujte písmeny malé abecedy (2010a, 2010b). U dvou autorů uvádějte oba autory, u tří a více autorů uvádějte prvního autora a zkratku „et al.“. V seznamu literatury se pak uvádí plná citace, celý název knihy, podtitul knihy, místo vydání, nakladatel, u odborných periodik celý název článku, vždy ročník (číslo) a strany periodika. Konferenční příspěvky uvádějí název konference, místo a datum konání.
Lze uvádět i osobní sdělení a citovat internetové zdroje – vždy s uvedením internetové adresy a datem vyhledání textu.

Příklady

V textu:
a) Doslovná citace
„Byla to těžká práce, ale zároveň ohromná možnost. Neobvyklé poznání, že ani u těchto jedinců nemusí být psychoterapeutické úsilí marné a že je lze navrátit životu na řadu let bez jakékoli recidivy“ (Syřišťová, 1989, s. 16).
b) Parafráze
Př. 1: Avšak i v takovém případě už pouhá skutečnost, že analytik uznává existenci této emoční potřeby a považuje ji za zcela pochopitelné a legitimní lidské očekávání, naplňuje další z pacientových základních potřeb: bytostnou touhu být druhou lidskou bytostí adekvátně vnímán, chápán, přijímán a respektován (Hernández Hernández, 1993).
Př. 2: Myslím, že bych zde měl v plném znění uvést citaci z Winnicottovy (1958) klasické práce…
Př. 3: Kernbergovo (1981) strukturální interview posuzuje úroveň osobnostní organizace.

V seznamu literatury:
a) Monografie
Syřišťová, E. (1989). Skupinová psychoterapie psychotiků a osob s těžším somatickým postižením. Praha: Avicenum, 1989.
Winnicott, D. W. (1958). Through Paediatrics to Psycho-Analysis. London: The Hogarth Press and The Institute of Psycho-Analysis, 1978.
b) Odborné periodikum
Kernberg, O. F. (1981) Structural interviewing. The psychiatric clinics of North America, 4:169–195.

Recenzní řízení

V roce 2014 jsme zavedli oboustranně anonymní hodnocení dvěma recenzenty (recenzent není informován o autorovi, autor neví, kdo byl recenzent). Domníváme se, že se jedná o férovější způsob posuzování příspěvků, který je standardní pro celou řadu respektovaných časopisů, chrání autory a respektuje důvěrnost informací.

Jsme si vědomi toho, že samotný článek je vyústěním delšího procesu autorova úsilí uchopit a artikulovat určité téma, odraz jeho zápasu o srozumitelnost a pravdivost v postižení klinické zkušenosti. Každého příspěvku si považujeme. Současně máme ale na paměti zájmy časopisu vyjádřené v jeho koncepci a nepodkročitelných požadavcích, které se vyvíjejí, ale jejichž kontinuitu a standard se pokoušíme držet.

Redakční rada si vyhrazuje právo odmítnout text ještě před zahájením recenzního řízení z důvodů nedodržených pokynů pro autory. Příspěvek zadáváme dvěma nezávislým anonymním recenzentům, v případě neshody jejich stanovisek se text zadává třetímu anonymnímu recenzentovi. Redakční rada na základě těchto dvou (příp. tří) recenzí po zevrubné diskusi vypracovává stanovisko, které zasílá autorovi: (a) text publikovat bez výraznějších resp gramatických úprav; b) text publikovat po zvážení námětů recenzentů a po provedení úprav autorem; c) text v zaslané podobě nepublikovat, výrazně jej přepracovat a nabídnout k novému recenznímu řízení; d) text nepublikovat jako nevhodný pro časopis Revue psychoanalytická psychoterapie. Redakce si vyhrazuje právo provádět drobné stylistické úpravy.

Nevyžádané rukopisy a přílohy se nevracejí.

Pro inspiraci…

Uvádíme úryvek z článku D. Holuba o ochraně důvěrných údajů při psaní kazuistiky, který byl publikován v knize: Vybiral, Z., Roubal, J. (2010). Současná psychoterapie. Nakladatelství Portál je nositelem autorských práv.

Holub, D. (2010). Kazuistika v současné psychoterapii. Proč psát a publikovat kazuistiky. Autor, kazuistika, čtenář. Jak psát kazuistiku. Ochrana důvěrných údajů. Reakce pacientů na své kazuistické ztvárnění. In Vybiral, Z., Roubal, J. (Eds.). Současná psychoterapie. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 422-429, ISBN 978-80-7367-682-7.

Celý článek si můžete přečíst v pdf zde.

Ochrana důvěrných údajů
Pacient musí mít naprostou záruku, že mu nebude vadit nic z toho, co řekl, ani ho to nebude pohoršovat nebo z toho pro něj nepoplynou žádné důsledky mimo terapeutické sezení. Jen za těchto podmínek s námi může mluvit (Tuckett, 1993). Freud (1996) byl přesvědčený, že by žádný pacient nehovořil svobodně, pokud by věděl, že materiál ze setkání bude publikován. Ve svém případu Dory vyjmenoval opatření, kterými zabezpečil důvěrnost informací: pacientka o které psal, nebyla z Vídně a nikdo nevěděl, že k němu do léčby dochází; čekal čtyři roky po ukončení léčby; nepoužíval identifikovatelná jména; případ publikoval v odborném časopise, který v té době četli pouze lékaři.  Terapeuti si však dnes nemohou být zdaleka tak jistí, že uvedené způsoby zachování důvěrnosti budou účinné (Kantrowitz, 2004). Pacienti na internetu terapeuty vyhledávají a internetový přístup k  publikovaným kazuistikám umožňuje veřejnosti přečíst si práce jakéhokoliv terapeuta (Gabbard, 2000a).
O nezastupitelném místě kazuistického sdělení v psychoterapii není pochyb. Terapeut však nevyhnutelně čelí konfliktu zájmů. Musí chránit důvěrnost sdělení svých pacientů a současně věrohodně doložit své myšlenky (Kantrowitz, 2004). Užití klinického materiálu k výukovým nebo publikačním účelům je také střetem zájmů mezi ochranou pacientova soukromí a vzdělávacími a výzkumnými potřebami psychoterapie. Další konflikt spočívá v používání důvěrné pacientovy informace v zájmu terapeutova rozvoje a odborného růstu (Gabbard, 2000a). Terapeuta ani pacienta by publikování kazuistiky nemělo nadměrně zatížit nebo poškodit (Goldberg, 1997). Ochrana pacientova soukromí je nadřazená terapeutově potřebě publikovat (Gabbard, 2000a). Řešení není přestat psát o pacientech, ale s nevyhnutelnými konflikty naložit co nejpoctivěji. Uvedená dilemata lze řešit některými z následujících strategií:
1) důkladnou anonymizací (např. vynecháním osobních, časových a místních charakteristik včetně zdravotního stavu),
2) získáním pacientova souhlasu se zveřejněním,
3) přístupem zaměřeným výhradně na proces (nikoliv pacienta),
4) užíváním kombinovaných kazuistik složených z více pacientů nebo
5) přizváním více spoluautorů, které ztěžuje identifikaci terapeuta, u kterého se prezentovaný pacient léčí.
Každý z uvedených přístupů má své použití, přednosti a svá rizika a lze je přirozeně možné kombinovat (Gabbard, 2000a). Anonymizace by měla dosáhnout té míry, že ani vytrvalé a rozsáhlejší vyhledávání (po internetu, telefonování potenciálním informátorům atd.) by nemělo odhalit pacientovu identitu (Pies, 2007). Právní pohled na publikování kazuistiky v ČR shrnuje tabulka 1.3. Je potřeba vědět o pacientech, které kazuistika může poškodit, případně retraumatizovat (Kantrowitz, 2004). Řadí se sem nadměrně vyhovující, traumatizovaní, zneužívaní nebo paranoidní pacienti. Terapeut předem neví, kteří pacienti budou kazuistikou nebo žádostí o svolení k prezentaci cítit zranění a který aspekt článku je může poškodit. Sporné je také do kazuistických sdělení zařazovat současné nebo budoucí kolegy ve výcviku. V těchto případech je vždy nutné získat souhlas s otištěním kazuistiky a postoj kolegů respektovat (Goldberg, 1997). Je pravděpodobné, že se budoucí psychoterapeuti v kazuistice poznají a že je pozná někdo další. Je velmi užitečné pravidelně články diskutovat s kolegy a mít jejich zpětnou vazbu (Gabbard, 2000a). Při velkých pochybách navrhuje Pies (2007) test spánkem: pokud v noci nemůžete spát a přemítáte, zda kazuistiku publikovat, tak to raději nedělejte.

1.5 Reakce pacientů na své kazuistické ztvárnění
Jednou si pacientka přečetla, co jsem o ní napsal. Psal jsem o ní jako o muži, přidal do prezentace materiál ještě z jiného případu a vytvořil tak složenou kazuistiku. Přesto se poznala a byla naštvaná, rozrušená a cítila se obnažená. Zeptal jsem se jí, jestli by ji někdo mohl poznat. Řekla mi, že ne. Pověděla však dalším lidem, že se objevila v článku; sama se odhalila. Bylo to pro ni traumatické (Kantrowitz, 2004).

Pacienti se rozhodnutím terapeuta napsat o nich cítí vyděšení, rozčílení, pobouření nebo zklamaní, že se terapeut stará víc o sebe a své profesní zájmy a oživuje pocity opuštění. Mnozí se cítí otřesení ve své důvěře, okradení o svůj příběh a použiti, což může zrušit dosavadní zisk z terapie. Řada pacientů si naopak přeje potěšit terapeuta, sami se cítí oceněni nebo uspokojeni speciálním statutem. Jiní vylíčením svého příběhu touží zesměšnit sebe nebo své nejbližší (Kantrowitz, 2005). Svědectví pacientů po ukončení terapie dokládá, že samotná anonymizace nezaručuje ochranu pacienta a požádání o souhlas se zveřejněním případu probouzí další nečekané procesy (Kantrowitz, 2004, 2005).