Informace
Anotace
Jacques Lacan (1901–81), známý jako “francouzský Freud”, je klíčovou postavou postmoderní psychoanalýzy, kterému někteří kritikové zlořečí a jiní ho uctívají jako nejoriginálnějšího psychoanalytického teoretika po Freudovi. Také “postfeminismus” je problematický termín. Může znamenat zpětný ráz médií proti tradičnímu boji feminismu za ženskou rovnost, nebo ve zcela odlišném smyslu upevnění feminismu, aby se mohl postavit skutečnostem zabarikádovaného patriarchátu a marginalizace žen. Co mají Lacan a postfeminismus společného – kromě toho, že se jim špatně rozumí? Ústřední otázkou je otázka identity. Lacan bojoval proti tomu, aby se identita omezovala na biologický determinismus, a požadoval pro identitu prvek transakce nezávislé na biologickém původu. Přišel čas se zamyslet, jak by feminismus mohl využít afirmativní nebo pozitivní identitu. Lacan je v té věci klíčovou postavou, protože kromě stanovení nenapadnutelné pozice pro ženskost, kritizoval pozitivní identitu, aniž by ji zcela eliminoval nebo dekonstruoval. Elizabeth Wrightová se ve svém eseji pokouší narýsovat takovou cestu s Lacanovou podporou.
Elizabeth Wrightová, která zemřela v červnu 2000, byla členkou Girton College v Cambridgi, editovala Feminism and Psychoanalysis a praktikovala psychoanalýzu.
překlad: Eva Vacková z origjnálu Lacan and Postfeminism
Obsah:
Úvod: poststrukturalismus a postfeminismus
Politické minové pole
Proč psychoanalýza?
Postfreudovské války
Sexuální rozdílnost
Sexuace: Lacanův příspěvek
Lacanova symbolická logika sexuace
Spory kolem pohlaví: maškaráda, předvádění a citace
Reálno
Lacan a postfeministická filmová kritika
“Ta Žena neexistuje”
Poznámky
Literatura
Klíčové termíny
Druhý/druhý
Falus
Chybění
Imaginárno
Jazyk
Jméno otce
Jouissance
Nevědomé
Objekt a
Označující (signifiant)
Reálno
Subjekt
Symbolično
Touha
NAVRCHOLU.cz