Revue číslo VI. zima (2004)

Sny a jiné fantazijní produkty

Vážení a milí čtenáři,

máte před sebou zimní číslo časopisu Revue psychoanalytická psychoterapie 2004, dosud vonící tiskařskou černí a novotou, jehož tématem jsou „Sny a jiné fantazijní produkty”. Pod poněkud záhadným názvem „jiné fantazijní produkty” se skrývají především filmy, jejichž příbuznost se snovou scénou potvrzuje mínění řady autorů. Při přípravě zimního čísla se postupně sešlo několik příspěvků, které – jak doufám – tvoří harmonický celek. Především jsme velice rádi, že nám slavný americký psychoanalytik Thomas H. Ogden dal souhlas k uveřejnění svého článku „Toto umění psychoanalýzy”, který vyšel teprve v dubnu letošního roku v The International Journal of Psychoanalysis.

Ogden zde rozvíjí myšlenku, že lidé vyhledávají pomoc psychoanalytika především tehdy, když cítí, že jejich nevědomý mentální život je utlumený či umrtvený. Doufají tedy, že jim analytik pomůže snít jejich nesnitelné sny („noční děsy”), které jsou produktem odštěpených, psychotických složek mysli, a přerušené sny („noční můry”), jež nedokázali „dosnít” sami bez podpory či účasti jiné lidské bytosti. Ogden, který navazuje především na dílo britského psychoanalytika Wilfreda Biona (1897–1979), předpokládá, že snění probíhá nejen ve spánku, ale také v bdělém stavu, a to na straně analyzanda i analytika. Terapeutova účast v analytické situaci má především podobu zasnění („reverie”), což jsou toulky analytikovy mysli evokované nejen přenosovými a protipřenosovými aspekty jeho vztahu s pacientem, ale také jedinečným, převážně nevědomým prolínáním duševního života obou zúčastněných (tzv. „analytický třetí”).

Zatímco Ogden se zabývá především sny a sněním v dyadickém terapeutickém vztahu, autor dalšího příspěvku izraelský analytik Robi Friedman se zaměřil na práci se sny ve skupinové psychoanalytické psychoterapii. Hlavním sdělením jeho přehledného, téměř didaktického článku je to, že sen, respektive jeho vyprávění ve skupině, není pouze intrapsychická záležitost, ale má významný interpersonální rozměr. Výběr snu i způsob jeho sdělení skupině může být podle Friedmana motivován např. snahou účastníka vyvolat přátelskou, rodičovskou či jinou odezvu, případně vtáhnout ostatní do odehrávání typických interpersonálních vzorců. Především však lidé vyprávějí své sny proto, aby jim skupina jako celek nebo někteří její členové pomohli daný sen „kontejnovat” a propracovat. Friedman také nabádá k velké opatrnosti při interpretování snového obsahu. „Kontejnování” podle jeho mínění probíhá nejlépe tehdy, když členové skupiny sdělují své osobní asociace k danému snu.

Na základě četby Ogdenova a Friedmanova článku, ve kterém se to jenom hemží pojmy „kontejner” a „kontejnovat”, lze konstatovat, že dílo Wilfreda Biona nejenže neztrácí na významu, ale jeho důležitost – přinejmenším v oblasti práce se sny – stále roste. Tento dojem potvrzuje i příspěvek Miroslava Petržely „Sny jako královská cesta do nevědomí”, který zachycuje hlavní vývojové tendence v oblasti psychoanalytické teorie snu i techniky práce se sny. Vedle shrnutí a zhodnocení aktuálních koncepcí Thomase H. Ogdena, Otto Kernberga a dalších, věnuje autor velkou pozornost právě myšlenkám Wilfreda Biona, kde významnou inovaci představuje zejména postulát existence bdělé „snové práce”. Předpokládám, že čtenáře zaujme také připojená kazuistika, která obsahuje řadu působivých fantazijních obrazů se sexuálním obsahem.

Příspěvek doc. Václava Mikoty „Analytik v silovém poli emocí”, který poprvé zazněl na XI. psychoanalyticko-psychoterapeutické konferenci v Opočně, lze stručně označit jako supervisní kazuistiku se sny. Další zestručnění či shrnutí však již podle mého mínění není možné, neboť každá věta, nápad, pocit a samozřejmě také sen všech zúčastněných se zdá být důležitý. Při četbě článku jsem si vzpomněla na hrdiny románů Dostojevského, kteří také „řešili” duševní problémy dramatickými akcemi, nezřídka spojenými s bohatýrským popíjením. Článek Dr. Ludvíka Běťáka „Poznámka k práci se sny v analytické psychoterapii” zcela jistě není pouhou poznámkou, ale spíše výstižným přehledem soudobé práce se sny, jež se rozvinula v návaznosti na Jungovo dílo. Příspěvek nabízí možnost srovnání psychoanalytického a analytického přístupu, na základě kterého můžeme kromě rozdílů (především větší důraz na metaforicko-narativní dimenzi při společném hledání smyslu snu v analytické terapii) najít i některé styčné body, k nimž patří zájem o komunikační aspekt vyprávění snu, důraz na nevtíravost terapeuta a jeho pozorné sledování subjektivní odezvy na prezentaci snu aj.

Jako „třešinku na dortu” nabízíme čtenářům psychoanalytický rozbor filmu Šestý smysl, jehož autorem je známý psychoanalytik z Los Angeles Philip A. Ringstrom. K textu jsem napsala teoretický úvod, který je v podstatě shrnutím předmluvy Glena O. Gabbarda ke knize „Psychoanalýza a film” (2001), doplněným mými zkušenostmi ze studia některých recenzí a opětovného zhlédnutí příslušných filmů. Domnívám se, že psychoanalytické teorie nejenže nabízejí nový pohled na filmové příběhy, ale že jejich obsah je mnohdy potvrzením platnosti psychoanalytických konceptů – byť by tato domněnka zřejmě neobstála jako „evidence based”. Tak jako spáč přenáší obrazné i jiné produkty své mysli na imaginární snovou scénu, tak také scénárista, režisér či kameraman promítá své fantazijní představy na filmové plátno, inspirován – stejně jako spáč – především nevědomými pohnutkami.

Nové číslo Revue obsahuje (jako obvykle) tři recenze na nové knihy od dr. Holuba, dr. Čermákové a dr. Grygara. Na posledních stránkách časopisu najdete dvě zprávy o dění v odborných společnostech u nás a ve Velké Británii. Článek Dr. Šebka „Desetiletá ČSPAP” je pozoruhodným bilancováním jejího vývoje z historického, společenského i psychoanalytického hlediska. Zpráva z konference Britské psychoanalytické společnosti od Lucie Lucké a Miroslava Petržely je nejen velmi informativní, ale také živá a čtivá.

Závěrem bych ráda poděkovala všem autorům, kteří do nového čísla Revue přispěli, překladatelce Ogdenova, Friedmanova a Ringstromova článku PhDr. Evě Klimentové, která jako obvykle odvedla precizní a promyšlenou práci, členům redakční rady za jejich připomínky i další práci na zdárném dokončení čísla.

Všem čtenářům našeho časopisu pak přeji příjemné a poutavé čtení a sladké sny.
doc. PhDr. Alena Plháková, CSc.
Katedra psychologie FF UP, Olomouc
Řádná členka ČSPAP
Literatura

Gabbard, G. O. ed. Psychoanalysis and film. London, New York: Karnac, 2001
© Alena Plháková, 2005