Revue číslo XV. zima (2013)

Láska a psychoanalýza / Britská psychoanalytická tradice

Milé čtenářky a čtenáři Revue,

název zimního čísla tvoří dva spojité tituly: Láska a psychoanalýza a Britská psychoanalytická tradice. Předválečné uzavírání psychoanalytických institutů a vlna emigrací před násilím druhé světové války přinutilo Sigmunda Freuda s dcerou Annou a celou řadu prominentních psychoanalytiků přesídlit roku 1938 do Londýna. Velká Británie od kontinentální Evropy (Vídně, Budapešti, Berlína) přebírá štafetu světového centra psychoanalýzy. Specifická předválečná i poválečná situace na britských ostrovech vytvořila podmínky pro lepší porozumění rané lásce dítěte, dospělé partnerské i přenosové lásce. Co spoluvytvářelo tyto příznivé podmínky?

Zárodek zvláštní mentality otevřenosti vůči novým myšlenkám a přijímání zcela odlišných typů lidí se datuje přibližně od dvacátých let minulého století, kdy londýnská psychoanalytická skupina přijímá zájemce z kulturně a profesionálně pestrého prostředí a současně zástupce různých imigračních vln. Tato respektující mentalita dokázala do jisté míry vstřebat i polemičnost, rétorické šarvátky a osobní útoky, které byly příznačné pro vídeňské intelektuální prostředí. Vlivné skupiny soustředěné kolem Anny Freudové (egopsychologové), Melanie Kleinové (kleiniáni) a později se oddělující skupiny Nezávislých vůči sobě zaujímaly nepřátelské postoje až do uzavření tzv. gentlemanské dohody. Podloží britské psychoanalýzy netvoří pouze schopnost ustát kontroverzní diskuse, ale také vstřebat kon?iktní teorie, například Anny Freudové, Melanie Kleinové, Donalda Winnicotta nebo Wilfreda Biona, a dojít kompromisu. Mnohaletý kon?ikt uvnitř Britské psychoanalytické společnosti nezbrzdil její tvořivost, ale stal se naopak její podstatnou hnací silou (Kohon, 2013).

Rozpracování teorií objektních vztahů spolu s poválečnou kompenzací destruktivity a politickým zájmem o rodinu a zdravý vývoj dítě ve Velké Británii přispělo ke vzniku jedné z nejdůležitějších institucí, která se kdy věnovala psychoanalytickému zkoumání párových vztahů a manželství, Tavistockého institutu manželských studií (The Tavistock Institute of Marital Studies, TIMS). TIMS postupně vytváří vlivné koncepce nevědomého fungování (a dysfunkce) párů, které inspirují i současnou rodící se českou školu psychoanalytické párové a rodinné terapie. Je mi potěšením Vám představit text Láska a partnerský vztah z psychoanalytického hlediska, který je ukázkou z připravované publikace Slavoje Titla Láska, partnerské vztahy a nevědomí. Moderní psychoanalytická párová terapie. Tato kniha, která shrnuje jeho originální způsob přemýšlení o párech a základy psychoanalytické párové terapie, by měla najít cestu ke čtenářům v roce 2014.

Donald Woods Winnicott byl osobitý myslitel, který od 40. let významně utvářel klima tvořivého „kvasu“ a zvídavosti britské psychoanalytické společnosti. Po krátkém představení jeho života a tvorby zařazujeme dva „klenoty“ z jeho dosud v češtině nepublikovaných článků: Nenávist v protipřenosu (1949) a Schopnost být sám (1958). Patří k textům, ke kterým se člověk znovu vrací, aby se nechal znovu překvapit jejich jednoduchostí a rozšířil svoji vnímavost. Nenávist v protipřenosu navíc pojednává v souladu s tématem čísla o vztahu lásky a nenávisti u profesionálů.

Měli jsme výsadu představit soudobý kleiniánský proud v letním čísle Revue 2007 (editor čísla Petr Junek) a současně jsme vděční za to, že se letního čísla 2014 ujme Vendula Probstová a zastřešujícím motivem tohoto čísla bude odkaz Betty Josephové a jejího vztahu k současné postkleininánské scéně s podtitulem psychická změna. Je nepochybné, že se postupně všechny tři původně vyhraněné myšlenkové skupiny Britské psychoanalytické společnosti, totiž kleiniánská skupina, skupina „B“ (následovníci Anny Freudové, současní freudiáni rozpracovávající egopsychologický model) a skupina Nezávislých, během posledních dvaceti let sbližují a otupují ostny řevnivosti. Klíč k výběru článků do tohoto čísla spočíval v přání zpřístupnit celou šíři a bohatství britské tradice a předložit také příspěvky nekleiniánských autorů.

Ken Robinson, který se řadí k současným londýnským freudiánům, věnoval pro časopis Revue český překlad svého příspěvku Hravý Oidipus z připravované publikace současných freudiánů, která vyjde v příštím roce. Názorně, hravě a plasticky ve svém článku nasvěcuje vývojovou oidipskou problematiku z jiného úhlu a porovnává nerušený oidipský vývoj se situací, kdy rodič odehráním incestní situace rozbíjí hru a ruší rodící se symbolizaci.

Michael Parsons, londýnský psychoanalytik, tréninkový analytik Britské psycho analytické společnosti, je autorem článku Analytikův protipřenos vůči psychoa nalytickému procesu. V něm srozumitelně pojednává jistou nepolapitelnost a nejasnost pojmu psychoanalytický proces a text je dle mého soudu výtečným kritickým úvodem k tomuto tématu. Parsons se věnuje protipřenosovým odporům analytika a mobilizovaným nevědomým kon?iktům a úzkostem v reakci na analytický proces. Pro britskou psychoanalýzu je příznačná zvláštní kvalita naslouchání přenosovým výměnám, odehrání a také protipřenosové účasti analytika. Parsonsův článek dává do souvislosti osobní a klinické prožívání, to že „práce s pacienty se vyvíjí nejen s prohloubením jeho teoretického chápání, ale také s tím, jak postupně oceňuje, co analytická práce znamená pro něj osobně“. Parsons dává nový význam sebeanalýze, neboť „psychoanalýza po analyticích stejně jako po pacientech požaduje, aby se podvolili čemukoli, co v sobě naleznou“. Jde o to přijmout veškerou oblast prožívání, protože „nástroj naslouchání tvoří analytikovy kon?ikty či – chcete-li – neuróza“.

Britské číslo (nikoliv anglické, protože řada analytiků byli Skotové, stejně tak jako české psychoanalytické psychoterapii nakloněná dětská terapeutka Ann Horneová) doplňuje v rubrice Představujeme svěží a jako obvykle neotřelý Rozhovor s Ann Horneovou. Nové publikace zpřístupňují ve svých recenzích Michael Šebek (André Green: Illusions and disillusions of psychoanalysis) a Petr Junek (Eric Brenman: Recovery of the Lost Good Object). Poděkování patří Stanislavu Škodovi, šéfredaktorovi nakladatelství Paseka za vstřícnost při uveřejnění psychoanalytických komiksů z publikace V kůži Woodyho Allena. Revue je odborným časopisem, který se zabývá moderní psychoanalýzou a psychoanalytickou psychoterapií již čtrnáctým rokem. Jako jediné české (česko-slovenské) periodikum s psychoanalytickým zaměřením může sloužit všem společnostem, které vzdělávají v psychoanalýze a psychoanalytické psychoterapii, být fórem pro rozdílné názory. Nemění nic ze svých původních záměrů „vytvořit prostor pro publikování původních českých i překladových prací, přednášek, recenzí, dále informovat o dění v psychoanalyticky orientovaných institutech a jejich připravovaných akcích a v neposlední řadě probudit odbornou diskusi“ (Holub, editorial Revue, zima 2000). Rádi bychom časopis učinili přístupnější, srozumitelnější a především podpořili autorské psaní Vás, čtenářů. Jsem přesvědčen, že každý se ve své praxi zabývá situacemi, které ho překvapují a zajímají, každý řeší rozmanité spletitosti a je něčím zaujatý. Mám za to, že psát je normální, je to odrazem vnitřní promluvy, hotové separované profesní identity po ukončení výcviku. Učím se teprve doceňovat hloubku a všudyp řítomnost vlastních nevědomých odporů, včetně odporům ke psaní, kde tzv. publikační úzkost je jednou z jejich forem. Mám ale za to, že je možné utvořit prostředí podporující psaní (psací semináře, redakční podpora jazyková, odborná, koncepční autorům, samostatná rubrika pro kandidáty a začínající autory, atd.). Věříme, že psaní článku samo umožňuje autorovi o své práci přemýšlet, rozumět sobě i pacientovi a dozvídat se nové věci. Budeme rádi, když budete psát a své (byť krátké) příspěvky posílat.

Pokud jde o „komunikativnost“ Revue, rádi bychom tištěný časopis doplnili o internetové zázemí a pokusili se využít interaktivní možnosti webu, informovat ještě jiným způsobem.

Rok 2013 se pro Revue stal rokem změn. Odchází odborný redaktor a redakční rada se obměňuje. Rád bych upřímně poděkoval Slavoji Titlovi, který od roku 2000 do současnosti zastával pozici odpovědného redaktora Revue a nemalou měrou přispěl k udržení její odborné úrovně. Záleželo mu na tom „ukazovat psychoanalýzu jako živou, stále se proměňující a rozvíjející se vědu, jejíž poznatky mohou obohatit nejen psychoanalytiky a psychoterapeuty – ale i ostatní, kteří se zajímají o člověka a jeho prožívání“ (editorial Revue, zima 2002). Stál o to, aby Revue byla pro čtenáře „zdrojem nových informací a snad i příjemných pocitů z poznávání a konfrontování myšlenek“ (editorial Revue, léto 2005). Přál si, aby Revue „zaujala a přinášela požitek z velikého dobrodružství, jakým je psychoanalytické poznávání lidské mysli“ (editorial Revue, léto 2009). Slavoj Titl časopisu vdechnul ducha zvídavosti a radostného zaujetí, bez něhož není možné časopis vytvářet, neboť se jedná především o dobrovolnou činnost. Chtěl by tímto poděkovat všem odcházejícím členům redakční rady: Petrovi Junkovi, Marii Kopřivové a Ivaně Růžičkové, kteří nadále zůstávají v širším okruhu blízkých spolupracovníků a poradním sboru. Odborně, koncepčně a především lidsky byli vždy na svých místech, když bylo zapotřebí. Stejné poděkování patří všem členům redakční rady, kteří zůstávají a jsou nositeli kontinuity časopisu: Václav Buriánek, Marie Hošková, Michael Šebek a Luděk Vrba. Děkuji nakonec i všem odhodlaným novým členům redakční rady, kteří stojí o to spoluvytvářet časopis, který je otevřený, podněcuje a otevírá prostor pro myšlení: Halina Čermáková, Hana Drábková, Jiří Jakubů, Silvia Nürnberger, Eduard Rys, Pavla Sokalská a Roman Telerovský.

V sérii poděkování však nemohu opomenout stabilní opory časopisu: Terezu Koronthály, která se coby výkonná redaktorka stará o „vnější realitu“: udržuje vyrovnaný rozpočet časopisu, odvádí kvalitní ediční práci a dotahuje časopis do závěrečné podoby. Druhou oporou je překladatelka Eva Klimentová, jejíž překlady jsou stabilně profesionální, jazykově fundované a citlivé, terminologicky důsledné a nezkreslují odborný význam textů. Věřím, že budu moci časem poděkovat i dalším, kteří mají zájem podílet se na vznikání časopisu, byť i jen letmým ojedinělým nápadem. Své nápady, připomínky, podněty a příspěvky můžete kdykoliv posílat na adresu: revue@cspap.cz.

Přeji Vám objevné, radostné i zneklidňující čtení.

Literatura

Kohon, G. (1986). The British school of psychoanalysis: the independent tradition. London: Free Association Books.
Kohon, G., in: Miqueu-Baz, C. (2013). British Psychoanalysis Yesterday and Today. Institute of Psychoanalysis UK, Audio Video Project, 1:4.

© MUDr. David Holub, Ph.D., 2013