Revue číslo VII. léto (2005)

Pojetí narcismu v psychoanalýze

Vážení čtenáři,

jak jste si již jistě všimli, v tomto čísle jsme se zaměřili na jeden z nejvýznamnějších teoretických konceptů – na koncept narcismu v psychoanalýze.
Pojem „narcismus“ a základní teorii uvedl do psychoanalýzy Sigmund Freud a v různých obdobích k jeho pojetí přispíval a přepracovával jej. Pro Freuda, tak jako i pro jiné geniální vědce bylo typické, že přinášel stále nové myšlenky, někdy obtížně slučitelné s d ř ívějšími n ázory, a n echával na s vé n ásledovníky, a by j e propracovávali a integrovali. Proto ve Freudově práci najdeme základní prvky mnoha současných konceptů, a i když je to již celé století od doby, kdy byla vydána jeho první skutečně psychoanalytická práce Výklad snů (1900), stále i po 100 letech zůstává inspirací. V mnohém s ním současná teorie nesouhlasí, ale Freud zůstává stále autorem, vůči němuž stojí za to konfrontovat současné názory. Pojem narcismu i mnoho jiných psychoanalytických pojmů a základní rysy teorie se staly součástí euroatlantické kultury – umění, slovníku a myšlení vzdělaných lidí. Vzpomeňme jen některé: např. pochopení, že existují nevědomé myšlenky a mot ivace, existence intrapsychického konfl iktu, vytěsnění, pochopení, že sen má latentní význam, který lze objevit, důležitost dětské vztahové zkušenosti a význam fantazie pro život člověka, pojem oidipského komplexu a samozřejmě i pojem narcismus.

Koncept narcismu se ukázal být pro psychoanalýzu nesmírně plodným, umožnil pochopit, že vývoj jedince není určen pouze touhou dosáhnout slasti a vyhnout se strasti, ne pouze konfl iktem mezi pudovou a protipudovou složkou, ale také snahou dosáhnout pocitu akceptace sebe (např. grandiosních fantazií, a le i omezení a konečnosti své existence, apod.), potřebou stabilní sebeúcty, hrdosti, vnitřní harmonie apod. Při narušení těchto „narcistických“ prožitků dochází k palčivým pocitům studu, odcizení, ztráty smyslu a vitality, takže se život zdá úmornou prázdnou d ř inou. Lidé s n arcistickou poruchou p ak z oufale u silují o vnější uznání, o vztahy, o lásku, ale žádné vnější ocenění nemůže trvaleji vyléčit vnitřní prázdnotu a zranitelnost self. Vztahy si boří a buď hledají nové, v nichž by konečně byli lépe oceněni, nebo se v zoufalém pesimismu odtahují do samoty. Unikají do závislostí, objevují se psychosomatické potíže a v extrémních případech i psychózy.

Teorie narcismu a s ním související pojetí self a objektních vztahů prošly od Freudových dob velikými proměnami. Nové teorie dovolily psychoanalytikům a psychoanalyticky orientovaným psychoterapeutům nejen nově a lépe rozumět normálním i patologickým stavům, ale umožnily pomáhat širšímu spektru pacientů (narcistickým, hraničním a do jisté míry i pacientům psychotickým) a užívat psychoanalytické poznatky v oblasti léčby dětí, skupinové terapie a pomáhat klientům s párovými a rodinnými problémy. Nemusíme být příznivci Kohutovy Selfpsychologie, ale je nepochybné, že Heinz Kohut podnítil zkoumání narcismu, vztahu k self a objektních vztahů vyjímečným způsobem. Dnes již nelze diskutovat tuto problematiku bez toho, aby byl zmíněn.

Jako první článek tohoto čísla jsme zařadili překlad od našeho slovenského kolegy MUDr. J. Hašta, jedná se o článek významného německého psychoanalytika Heinze Henselera „Teoria narcismu“, který seznamuje čtenáře s různými názory na problematiku narcismu, teorii self, narcistické fungování, apod. Domnívám se, že tento příspěvek zaujme zvláště příznivce selfpsychologie Heinze Kohuta. Článek jsme ponechali ve slovenštině, protože se nám zdá, že je dobře srozumitelný a komunikace se slovenskými kolegy může být oboustranně prospěšná.

Další př íspěvek je od J. Tyla. Poprvé jsem ho slyšel na konferenci Opočně v r. 2004. Zaujal mě originalitou přístupu i myšlenek, a proto jsem kolegu Tyla požádal o možnost otisknout ho v našem časopisu. Bohužel můžeme otisknout jen zkrácenou verzi. Doufám, že čtenáře osloví stejně jako mě. J. Tyl se v ní zabývá postmoderní kulturou a člověkem uprostřed této kultury. Z tohoto hlediska interpretuje dávný mýtický příběh, zamýšlí se nad Narcisem, jako by šlo o pacienta, který právě navštívil naši ordinaci – promýšlí okolnosti jeho příchodu na svět, jeho rodinnou konstelaci atd.

Třetí příspěvek je od F. W. Eickhoffa, který se v minulosti podílel, v rámci tzv. sponzoring comitee na začleňování České psychoanalytické společnosti do IPA – Mezinárodní psychoanalytické asociace. Snad většině členů ČPS poskytl cenné supervize a odborné konzultace. Zařazení jeho příspěvku je tedy i výrazem naší vděčnosti za jeho podporu. Eickhoff se nezaobírá pojmem narcismu na explicitní rovině. Místo toho se pokouší propojit několik témat – Bionovy myšlenky o emocionální bouři a césurách a jejich významu pro transformaci pacienta, některé prvky ze životopisu Franze Kafky a kazuistické ilustrace.

Překlady i originální příspěvky od kolegy M. Petržely jsou již tradičně dobře vybrané a mají vysokou odbornou úroveň. Tentokrát jde o překlad Bély Grundbergera, který se zabývá narcismem ženské sexuality. Grundberger se pokouší „integrovat teorii narcismu do pudové teorie“ a takto porozumět ženské sexualitě.

Jako poslední jsem umístil svůj příspěvek týkající se jednoho aspektu narcistického fungování – bolestného afektu, který všichni v nějaké formě známe a který významně brzdí naše terapie. Afektu, který vzniká při hrozbě, nebo již vzniklém narušení narcismu člověka – studu. Zdá se mi, že tento afekt bývá mnohdy v terapiích opomíjený, nebo zaměňovaný s jinými afekty. Doufám, že se mi podařilo na jeho význam upozornit.

To ale vlastně není všechno. Úplně na konci jsme se rozhodli publikovat úvahu MUDr.Davida Holuba o vzdělávání v ČSPAP (platnou i pro jiné psychoanalytické instituty) o příčinách malé chuti sdružovat se, podílet se na myšlenkách, tvořivosti apod. a možnostech vzdělávání i fungování institutů zlepšit. Tato úvaha je reakcí na článek M. Šebka: Desetiletá ČSPAP: mezi institucionálním narcismem a „socialismem“( REVUE zima 2004, VI. roč., č. 2). Diskuse na toto téma je v psychoanalytických institutech životně důležitá.

Doufám, že i toto číslo bude pro naše čtenáře zdrojem nových informací a snad i příjemných pocitů z poznávání a konfrontování myšlenek.

Slavoj Titl
© Slavoj Titl, 2005