Revue číslo XXV. zima 2 (2023)

Proč válka? Psychoanalytický pohled na téma destruktivity a naděje

Vážení čtenáři,
základní ideou čísla Revue, které právě otevíráte, je nejen představit příspěvky, které zazněly v listopadu 2022 na konferenci „Proč válka?“, ale také s vámi sdílet část emoční zkušenosti, kterou jsme „tehdy a tam“ mohli společně zažít se všemi účastníky.
Nápad tehdejšího šéfredaktora Jiřího Jakubů uspořádat konferenci věnující se tématu války, s nímž přišel na schůzi redakční rady v březnu 2022, tedy měsíc po začátku ruské invaze na Ukrajinu, jsme v redakční radě přijali s nadšeným souhlasem. Již toho večera jsme odcházeli s předběžným termínem, místem konání a se základní vizí konferenčního programu. Pochybnosti o smysluplnosti našeho počínání ale na sebe nenechaly dlouho čekat. Vybavujeme si, jak jsme po schůzi postávali před Národní kavárnou, kde se setkáváme, a zvažovali, zda bude téma války v listopadu ještě aktuální. Nebude už po všem? Nebude Ukrajina dobyta ruskou armádou? A zastaví se na ukrajinské hranici nebo bude pokračovat? Až k nám? Bude tento svět ještě existovat nebo ho zničí jaderný armagedon? Pak by byly přípravy bezpředmětné. A pokud se tak nestane, může mít ještě někdo po dvou letech covidové pandemie a téměř roce války zájem přijít na konferenci o válce? Bude nás dost?
Naše zaujetí pro věc převážilo. Na dubnové schůzi Michael Šebek navrhnul pojmenovat konferenci Proč válka? podle veřejné korespondence Alberta Einsteina a Sigmunda Freuda z roku 1932. Název jsme doplnili podtitulem Psychoanalytický pohled na téma destruktivity a naděje a termín konference jsme stanovili na den válečných veteránů 11.–12. listopadu 2022. Více než devadesát účastníků beze zbytku zaplnilo kapacitu sálu Základní a mateřské školy ZRAK na náměstí Míru a během dvou dní si vyslechlo šest odborných referátů a zúčastnilo se společné large group.
Zatímco mluvené slovo si žádalo přímé, bezprostřední oslovení účastníka, psaný text umožňuje větší koncentraci a ponoření do jednotlivých příspěvků.
Prvním příspěvkem je veřejná korespondence Alberta Einsteina a Sigmunda Freuda z druhé půle roku 1932, která vznikla na popud Společnosti národů a jejího Mezinárodního výboru pro intelektuální spolupráci v Paříži. Českým čtenářům známý Freudův esej Proč válka? přinášíme v novém překladu Violy Somogyi a doplňujeme ho o dosud do češtiny nepřeloženou Einsteinovu část. Při překladu Freudova dopisu jsme stáli před mnoha výzvami. Mimo jiné jsme si uvědomovali, že vnímání nové verze textu je ovlivněno předchozím překladem a zvažovali, nakolik je třeba mu být poplatní. Rozhodli jsme se text jazykově odlehčit, zbavit ho přílišné archaičnosti a tím ho snad čtenářsky zjednodušit a zpřístupnit. Korespondenci jsme doplnili úvodem, o který jsme požádali vedoucího freudovského semináře ČPS Michaela Šebka.
Konferenční část otevírá úvodní slovo Jiřího Jakubů a následuje text ukrajinské kolegyně Violetty Zavhorodnii. Jak napovídá název jejího příspěvku Válečné deníky, jde o jediný text z války oproti následujícím článkům o válce. Autorka deníkovou formou popisuje své osobní a profesní zkušenosti prvního tři čtvrtě roku války na Ukrajině. Ač jsou čtenáři oproti účastníkům konference ochuzeni o autorčin přednes a doprovodné audio a videoukázky, zůstává text emočně nabitým. I díky výbornému překladu Mariny Dobuševy se může čtenář přistihnout při „vypínání (odcházení) mysli“, které ho chrání před těžko únosnými a neúnosnými prožitky a myšlenkami.
Michael Šebek nám svou přednáškou Agresivita kam se podíváš a také v nás nasvěcuje z různých stran téma lidské destruktivity a agresivity. Šebek přichází, tak jak ho známe, nejenom s velkou odborností, ale také s nadáním a zkušeností laskavého učitele, který jednoduchým jazykem a příklady z každodenního života srozumitelně představuje obtížná témata a koncepty. Čtenář může v článku sledovat autorovy úvahy o individuálních, skupinových a společenských projevech agresivity a především obranách proti ní. Závěrečná kapitola Naše destruktivita a naše budoucnost obrací pozornost k současné kultuře s její ekologickou, ekonomickou a sociální krizí. Ač je výsledný obraz poněkud tísnivý, vyznění textu je nikoliv alarmistické, ale apelativní a díky autorovým reflexím nasvěcuje cestu.
Mirka Chmelíčková s otevřeností a s respektem k anonymitě pacientů nechává čtenářům nahlédnout do své psychoterapeutické praxe a ve svém článku Až bude dobyt Pražský hrad nabízí dva kazuistické zlomky, ve kterých se objevuje téma války na Ukrajině jako nové a naléhavé téma. Adam (první klinická ukázka) je již několik let v procesu psychoanalytické psychoterapie a vojenská invaze se objeví v jeho snu. Téma symbolizující konfliktní vztahové téma s otcem v sesi obrat ně rozvíjí. Válka na Ukrajině zasáhne také vnitřní realitu adolescentní osamělé dívky Jindřišky (druhá klinická ukázka). Intenzivní pláč a nekompromisní dětské požadavky v přenosu se odrazí v protipřenosu terapeutky. Autorka se pokouší ve svém textu přiblížit čtenáři dvě základní psychoterapeutické dovednosti: rozumět pacientovi a být s ním. Jak snadné a jak obtížné.
Eduard Rys se ve svém příspěvku Je člověk atomového věku hluchým květem? zamýšlí nad vnitřní́ situací člověka žijícího ve stínu jaderných hlavic. Na cestu k hrůze totálního zničení a sebezničení, pro něž člověk nemá psychickou reprezentaci, se vydává s Čapkovým dramatem R.U.R. a pokouší se představit si nepředstavitelné a promyslet nemyslitelné. Vychází́ z esejů S. Freuda, H. Segalové, F. Fornariho, filozofa apokalypsy G. Anderse a dalších autorů. Rysův text není pouhým teoretickým pojednáním, ale vyvolává emoční odezvu, přináší podněty pro klinickou praxi a v samém závěru téma víry a naděje. V textu mají svou českou premiéru fotografie z bostonské inscenace R.U.R. z roku 1923, které autor objevil v univerzitním archivu Tufts Archival Research Center.
Konference byla příležitostí k zastavení a společnému zamyšlení nad současnou situací ve světě a novou válkou v Evropě. Nabídla nám možnost reflektovat a verbalizovat nesnadné emoční prožitky a společně je sdílet také ve velké skupině, kterou vedli Helena Klímová a Luděk Vrba.
Další prostor ke kontemplaci, vydechnutí a emočnímu zážitku poskytl nadaný klavírista Daniel Boura přednesem současných ukrajinských skladatelů a hudby romantismu.
Několik účastníků jsme požádali o své postřehy týkající se konferenčního dění, reflexe Veroniky Čermákové, Kamila Černého, Marty Linkové, Petra Klimpla a Petry Pokorné najdete v závěru čísla. Velmi jim děkujeme.
Číslo doplňují tři recenze. Lucie Lucká představuje nejnovější do češtiny přeloženou knihu Nancy McWilliamsové Psychoanalytická psychoterapie; Příručka pro praxi, Miroslav Petržela nabízí svůj pohled na publikaci Marilie Aisensteinové Désir, douleur, pensée: Masochisme originaire et théorie psychanalytique (Touha, bolest a myšlení: primární masochismus a psychoanalytická teorie) a Veronika Svobodová recenzuje titul The Cure for psychoanalysis (Léčba psychoanalýzy) Adama Philipse.
K tématu lidské destruktivity, válek a zabíjení se musíme stále vracet, neboť hrozby brutálních vyhlazovacích válek nepominuly. Téma je navíc stále aktuálnější a naléhavější. Při ohlédnutí zpět za rokem příprav tohoto čísla vidíme nejen pokračující válku na Ukrajině, ale také masakr spáchaný teroristy Hamásu v Izraeli a šokující vraždění šíleného střelce na Filozofické fakultě u nás v Praze. Číslo Revue je naší odpovědí na situaci ve světě a současně vyjádřením naděje, že zlo a násilí nikdy nepřemůže víru v člověka a jeho lidství.
Děkujeme členům redakční rady za uspořádání konference, odborné korektorce Haně Drábkové, výkonné redaktorce Janě Vaškové a technické redaktorce Tereze Koronthály za práci při přípravě čísla a zvláštní dík patří překladatelkám Viole Somogyi a Marině Dobuševě.
Čtenářům přejeme vše dobré, hodně zdraví a inspirativní čtení.

V lednu 2024

PhDr. Mirka Chmelíčková
MUDr. Eduard Rys
mirka.chmelickova@seznam.cz
eduard.rys@volny.cz