Revue číslo XXV. léto 1 (2023)
Psychoterapeuti a psychoanalytici na jedné lodi. 30 let Brněnského institutu psychoterapie
Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři,
tento sešit Revue přináší původní články českých autorů. Impulzem k číslu s názvem Psychoanalytici a psychoterapeuti na jedné lodi se stala konference 30 let Brněnského institutu psychoterapie – minulost, přítomnost a budoucnost psychodynamické psychoterapie, jež se konala ve dnech 20. a 21. května 2022 v prostředí hotelu Santon na Brněnské přehradě. Konference se zúčastnilo celkem 84 psychiatrů a psychologů: vyslechli šest přednášek (autorizované texty přinášíme v tomto čísle), zúčastnili se large group a dobře se bavili při společenském večeru. V podvečer 20. května 2022 se společně ocitnuli na hladině Brněnské přehrady na lodi, jež poskytla mimořádně příjemnou plavbu a osvěžení. Jednalo se o nezapomenutelné místo osobních setkání a rozhovorů. Na konferenci, kterou si dovolím označit za po všech stránkách vydařenou, se sešla pestrá společnost kandidátů, absolventů, členů i tréninkových terapeutů z ČSPAP (České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii), ČPS (České psychoanalytické společnosti), IAPSA (Institutu aplikované psychoanalýzy) a pochopitelně i domácích členů, absolventů a studentů BIP (Brněnského institutu psychoterapie).
Ačkoli si psychoanalytici a psychoterapeuti nejednou osobně dobře rozumí, je vztah mezi nimi někdy také zatížen rozmíškami a názory na to, co je správná praxe, jsou skutečně různorodé. Po pravdě psychoanalýza ztratila v posledních padesáti letech ve světě mnoho ze svého postavení, které měla ještě v 60. letech minulého století. Společnost se změnila, pacientů ochotných a schopných absolvovat psychoanalýzu per se nepřibývá a analytické instituty už neřeší přebytek kandidátů.
Freud (1905, česky 2000, s. 19) se vyjádřil k existenci různých psychoterapií smířlivě: Existuje mnoho druhů a cest psychoterapie. Dobré jsou všechny, jež vedou k cíli uzdravení. Ve skutečnosti později střežil správnost vlastní metody, což vedlo k roztržkám a rozchodům i s nejbližšími spolubojovníky za prosazení psychoanalýzy. Podrobně se tomuto tématu věnoval např. Breger (2000). V Nové řadě přednášek k úvodu do psychoanalýzy pak Freud (1933, česky 1997, s. 125) vyžadoval plnou identifikaci analytika s metodou: Psychoanalytická činnost je obtížná a náročná, nedá se s ní zacházet jako s brýlemi, které při čtení nasadíte a před procházkou odložíte. Zpravidla má psychoanalýza lékaře buďto úplně, nebo vůbec ne.
Snaha o udržení jednotné teorie a techniky vedla po Freudově smrti ke známé roztržce v Britské psychoanalytické společnosti a další komplikace nastaly v souvislosti s obrovským převisem společenské poptávky po druhé světové válce, kterou se snažili uspokojit psychoanalyticky vzdělaní zakladatelé různých krátkodobých psychoterapií. Spektrum krátkodobých terapií, které vznikaly na půdorysu psychoanalytické teorie, je opravdu široké (Balint, Beck, Bellak, Davanloo, Mallan, Mann, Sifneos, Weiss ad.) (Klimpl, 1998, s. 91).
Někteří analytici se obávají, že se psychoanalýza „rozpustí“ v psychoanalytické psychoterapii, protože hranice jsou příliš mlhavé (Wallerstein in: Eisold, 2005). Vedle toho se např. Kernberg (1999, česky 2003) pokusil o konstruktivní rozlišení psychoanalýzy, psychoanalytické psychoterapie a podpůrné psychoterapie s vědomím, že školení psychoanalytici provádějí z různých důvodů (klinická psychoanalýza je pro konkrétního pacienta neuskutečnitelná nebo kontraindikovaná; s. 15) psychoanalytickou psychoterapii, pro niž nejsou specificky školeni.
Už před dvaceti lety se nad tímto tématem zamýšlel Martin Mahler (2003): Jak vidno, identitní dilema, kýmže vlastně být, zda psychoanalytikem anebo psycho terapeutem, není vždycky možné prakticky rozhodnout! Už proto má, domnívám se, strategický smysl považovat obě společenství za jeden psychoanalytický „národ“, i když s vědomím jeho vnitřní rozrůzněnosti. Tento „národ“ žije mezi daleko početnějšími společnostmi terapeutů zaměřených neanalyticky anebo dokonce biologicky a mělo by jej spojovat přání prospět psychoanalýze jako společnému zájmu.
Život tohoto psychoanalytického národa snad dokáže zobrazit malé zasnění. Představte si prosím secesní vilu, pravda pozměněnou četnými přístavbami, v jejíž bezprostřední blízkosti byla postavena stavba ve stylu mezinárodní architektonické moderny. Obě budovy jsou propojeny společnými prostorami. Jednu stranu obývají psychoanalytici a druhou psychodynamičtí psychoterapeuti. Jsou jak sousedé v tomto dvojdomku, tak i příbuzní, kteří se dobře znají, ale nemají k sobě vždycky ty nejvřelejší vztahy. Stále jsou trochu rozvadění kvůli užívání společných prostor a zejména kvůli přilehlé zahradě.
Tato velmi zvláštní a rozlehlá zahrada je jen velice neurčitě rozdělená na poloviny. Slouží zejména k pěstování léčivých bylin. Na obou polovinách rostou základní ingredience nezbytné do léčivých směsí nebo tinktur: ve velkém jsou pěstovány základní byliny (Neutralia freudiensis, Abstinentia sigmundi nebo Anonymia vulgaris).
Správný poměr základních bylin je pečlivě střeženým tajemstvím a je opakovaně zkoumán z hlediska v nich obsažených silic a alkaloidů. Na analytické straně nalezneme bujnou bylinu Lunariavia vindobonensis nocturna podporující snění a výklad snů. Ve stínu celoročně kvetoucího keře Kleinianis major multiflora se dobře daří křehké květině Riveria bioni. Není možné pominout ani všeobecně rozšířenou vytrvalou bylinu Empathia kohuti nebo poměrně nedávno vysazenou rostlinu Interpersonalia mitchelli. Na hranici obou polovin, jakkoli nejasně vymezených, se nachází mohutný keř Magnofolia transmissibila kernbergi vzniklý křížením.
Zahradníci s různou zručností a úspěšností bojují s plevelnými rostlinami. Pozemek celkově ohrožují zejména zdomácnělé narcisy (Narcissus), vytrvalé rostliny, jejichž cibulky obsahují jedovaté alkaloidy. Omezování až hubení narcisovitých rostlin je prakticky podobně obtížné jako odstraňování odolné byliny Omnistientia analytica, zvané též Pluripotensa analytica violens na analytické straně. Psychoterapeuti zase bojují s rumištním plevelem v podobě Supportinnella lasciva nebo jí blízkou rostlinou Persuasiva vulgaris vulgaris. Na zahradě najdeme drobně kvetoucí keřík (Antiscurra officinalis, česky Bláznivka lékařská), jehož léčebný vliv je v tomto prostředí spíše podceňován. Uprostřed zahrady se košatí specifická jabloň (Malus gnosis verus), jejíž plody jsou žárlivě střeženy a všechna padavčata jsou pečlivě studována.
Věřím, že není jen snovým přáním, aby si zahradníci lépe rozuměli, dbali na společné zájmy a nezveličovali rozdíly.
Konference ke 30. výročí založení Brněnského institutu psychoterapie přinesla různobarevnou kytici z analyticko-psychoterapeutické zahrady. Předsedkyně BIPu Tereza Ženčáková patří spolu s Petrem Sakařem, jenž byl manažerem výroční konference, ke druhé generaci členů BIPu, kteří převzali vedení institutu v roce 2020. S historií BIPu se vyrovnala s pečlivostí sobě vlastní a s využitím metod orální historie, neboť mnoho dokumentů vzal čas. Účetní doklady – které by leccos vypověděly podobně jako při skutečné historické práci – byly skartovány. Aktivity BIPu byly v 90. letech minulého století opravdu pestré a počátkem nového tisíciletí došlo k proměně v psychodynamický výcvikový institut bez zakotvení v nadnárodních strukturách. Ačkoli se nejedná o odbornou společnost s mezinárodním přesahem ve stylu ČSPAP, přesto má BIP přeshraniční vliv v podobě řady studentů ze Slovenska.
Toto číslo Revue je rámováno druhým historickým článkem, v němž Jan Dufek stručně přibližuje historii České společnosti pro katatymně imaginativní psychoterapii, která byla založena v Brně počátkem 90. let. Obě společnosti byly a dosud jsou intenzivně personálně propojeny.
Řemeslo a umění psychoanalytické psychoterapie z pera Michaela Šebka jsme považovali za hlavní přednášku konference vzhledem k tomu, že Michael Šebek věnoval zejména v 90. letech minulého století mnoho času a péče odbornému růstu jak členů institutu, tak i tehdy širokému okruhu dalších zájemců. Článek vychází ze zlomku supervizní práce a podtrhuje význam supervizní zkušenosti.
V obsáhlém článku Katatymně imaginativní psychoterapie a změna v psychoterapii na křižovatce hlubinných terapií seznamuje Robert Kulísek čtenáře s teorií a praxí katatymně imaginativní psychoterapie, jež se hlásí ke svým analytickým kořenům zejména zkoumáním nevědomých obsahů. Bdělé sny umožňují zájemcům schopným navázat bezpečný vztah s terapeutem bezprostředně nahlédnout do vlastního nitra, což přináší nejedno překvapení.
Michael Václavík přednášel o významu kontraktu v psychodynamické psycho terapii z pohledu psychoterapie zaměřené na přenos (Transference Focused Psychotherapy – TFP). Problematika kontraktu je mimořádně významná při práci se závažně narušenými pacienty z okruhu hraničně organizované osobnosti. Zkušenosti a perspektivy TFP mohou pomoci kandidátům i zkušeným terapeutům v tom, aby se vyhnuli pozdějším kalamitním situacím, kteří tito – často chaotičtí a nepředvídatelní – pacienti do terapií přinášejí a odehrávají je ve vztahu s terapeutem.
Vítaná byla přednáška Slavoje Titla Psychoanalytická supervize: cíle, formy, průběh, neboť supervize se jeví jako nejzávažnější a nejsložitější část výcviku v psychoanalýze a v psychoanalytické nebo psychodynamické psychoterapii. Nejeden kandidát tento stupeň nepřekonal. Není náhoda, že Revue věnovala supervizi zvláštní číslo (Revue pro psychoanalytickou psychoterapii a psychoanalýzu 19(2), 2017).
Martin Mahler přispěl na závěr konference referátem Ukázka intersubjektivního přístupu v klinické psychoanalýze. Autor dal nahlédnout do svého uvažování s důrazem na vztahový rámec psychoanalýzy.
Mimo autorizované přednášky z konference ke 30. výročí založení BIPu přinášíme text bývalého dlouholetého předsedy BIPu – Petr Zahradník referuje v článku Kombinace psychoanalytické psychoterapie s farmakoterapií o různorodých aspektech této prakticky důležité oblasti, neboť u závažněji narušených pacientů je kombinace psychoterapie a psychofarmakoterapie spíše obvyklou než mimořádnou záležitostí.
Václav Buriánek se ve své eseji zamýšlí nad knihou fotografií Petra Klimpla.
Recenze knihy Nancy McWilliamsové: Psychoanalytic Supervision z pera Petra Zahradníka dobře koresponduje s texty Michaela Šebka a Slavoje Titla.
Z poněkud klinicky závažnějšího „těsta“ je kniha Michaela Shoshaniho a Batyi Shoshaniové: Timeless Grandiosity and Eroticised Contempt: Technical Challenges Posed by Cases of Narcissism and Perversion, kterou pro čtenáře Revue přečetla a komentovala Klára Čudrnáková.
Knihu Phila Mollona: Releasing the Self: The Healing Legacy of Heinz Kohut recenzoval Petr Sakař.
Renata Doležalová referuje o konferenci delegátů EFPP v Berlíně (březen 2023). Jako výraz solidarity a podpory publikujeme se svolením autora konferenční příspěvek Práce v časech války ukrajinského psychoterapeuta Tarase Levina o tom, jak je těžké uprostřed válečného běsnění dále pracovat a pomáhat bližním unést nesnesitelné.
S obsahem a průběhem třetího víkendu s TFP, který byl opět velmi dobře navštíven a účastníky přijat, seznamují čtenáře Revue Renata Herentinová a Michal Novák.
Editor děkuje autorům za tolerantní a trpělivou spolupráci při úpravách textů a za přátelskou atmosféru, v níž se tato činnost odehrávala. Poděkování si zasluhují také další spolupracovnice: Lydia Tischlerová přehlédla správnost anglických souhrnů, Jana Vašková provedla jazykovou korekturu a Tereza Koronthály jako výkonná redaktorka zajistila cestu přes grafické studio a tiskárnu až do poštovních schránek čtenářek a čtenářů. Srdečné díky patří Hance Drábkové, která se ujala odborné redakce, a Jiřímu Jakubů za osobní podporu.
P. S. Zvláštní dík patří Ing. Stanislavu Vilímovi, Ph.D., za konzultaci „botanické“ taxonomie.
Literatura
Breger, L. (2000). Freud: temnota uprostred vízie. Bratislava: Vydavateľstvo F, Pro mente sana, 2019.
Eisold, K. (2005). Psychoanalysis and psychotherapy: A long and troubled relationship. International Journal of Psychoanalysis, 86(4): 1175–1195.
Freud, S. (1905). O psychoterapii. In: Sebrané spisy Sigmunda Freuda, sv. 5. Praha: Psychoanalytické nakladatelství, 2000, s. 15–26.
Freud, S. (1933). Nová řada přednášek k úvodu do psychoanalýzy. XXXIV. přednáška. Objasnění, aplikace, orientace. In: Sebrané spisy Sigmunda Freuda, sv. 15. Praha: Psychoanalytické nakladatelství, 1997, s. 112–129.
Kernberg, O. F. (2003). Psychoanalýza, psychoanalytická psychoterapie a podpůrná psychoterapie: současné rozpory. Revue psychoanalytická psychoterapie, 2003, 5(2): 4–18. (Originál vyšel v r. 1999.)
Klimpl, P. (1998). Psychická krize a intervence v lékařské ordinaci. Praha: Avicenum.
Mahler, M. (2003). Být psychoanalytikem – anebo raději psychoterapeutem? Přednáška na 10. psychoanalyticko-psychoterapeutickém symposiu. Opočno 11.–13. září 2003.
Petr Klimpl
petr()klimpl.com
