Revue číslo I. léto (1999)

“Psychoanalýza se takříkajíc narodila s dvacátým stoletím; na publikaci, s níž vystoupila před svět jako něco nového, mém ,Výkladu snů’, je uveden letopočet 1900”, uvádí Sigmund Freud ve své práci Stručný nástin psychoanalýzy. V průběhu stoletého vývoje psychoanalytické hnutí vznikla řada originálních a podnětných konceptů, které se zároveň s klasickou teorií klinicky uplatňují i mimo standardní psychoanalytické uspořádání – v psychoanalyticky orientované psychoterapii umožňující věnovat se i vážněji poškozeným pacientům, v psychoanalyticky vedené terapii dětí, v psychoanalytické práci ve skupině a ve skupinové analýze, v dynamické psychiatrii (uveďme například farmakoterapii zohledňující vztahovou rovinu lékař-pacient; hledisko nevědomého konfliktu, intrapsychických struktur nebo vnitřních objektních vztahů; využití přenosových a protipřenosových jevů). Psychoanalytické poznatky jsou východiskem pro některé arteterapeutické směry, pro pedagogickou práci nebo interpretaci sociálních fenoménů. Všemi těmito oblastmi “aplikované psychoanalýzy” se chceme zabývat v “pololetníku” Revue psychoanalytické psychoterapie (RPP).

Navzdory Freudově rodišti v severomoravském Příboru evokuje psychoanalýza v českém prostředí reakce rezervované, skeptické i znevažující, jindy nekritický obdiv. Ambivalentní, zdrženlivý nebo záporný postoj jak odborné psychologicko-psychiatrické, tak kulturní a intelektuální české veřejnosti bývá důsledkem absence poučených informací o vývoji a členitosti současného psychoanalytického hnutí u nás i ve světě. Napomůže-li náš časopis alespoň zčásti korigovat některé předpojatosti a představí-li psychoanalýzu jako živou a vyvíjející se disciplínu, s vlastním výzkumem schopnou ověřovat svou účinnost, pak nepochybně svůj smysl naplní. Podaří-li se navíc rozvinout kritickou diskusi s jinak orientovanými psychoterapeuty, psychiatry, psychology i s představiteli dalších oborů, věřím, že přispěje k vyjasňování často nereflektovaných stanovisek a mezioborových nedorozumění. Současná světová odborná literatura přináší pokusy přiblížit klinické a teoretické vhledy psychoanalýzy s poznatky kognitivní psychologie, neurobiologie, etologie, výzkumu dětí a psychoterapeutického výzkumu. Ačkoliv není kombinace těchto disciplín bez nebezpečí, nemůže psychoanalýza oddalovat svou konfrontaci s ostatními vědními disciplínami. Těžištěm časopisu je jeho klinické zaměření. Podrobný rozbor jednotlivých případů, průběhu terapie, popis dění v rámci terapeutického vztahu a deskripce účasti terapeuta na tomto dění, představ terapeuta o účinných faktorech léčby, o intrapsychických i interpersonálních hypotézách. Právě metoda detailního popisu a forma diskuse nám může napomoct “vylaďovat” ústřední terapeutický nástroj – osobnost terapeuta, a učit se – podobně jako v šachové a řečové hře – jednotlivým terapeutickým tahům.

Záměrem redakce je pojímat další čísla Revue spíše tematicky, uvažujeme některé z následujících čísel věnovat schizofrenii, problematice dětí a dalším klinickým oblastem.

Základ prvního čísla tvoří přednášky prezentované na 1. pražské konferenci psychoanalytické psychoterapie, která pod názvem Identita v posttotalitní realitě probíhala ve dnech 22.–23. května 1998 v Praze. Úvodní slovo konference Michaela Šebka K tématu konference: Identita v posttotalitní realitě blíže vymezuje pojem osobní identity v psychoanalýze a její utváření v podmínkách totalitních psychosociálního klimatu. Příspěvek Posttotalitní identita: vnitřní totalitní objekty v posttotalitní realitě Michaela Šebka charakterizuje povahu vnitřních totalitních objektů, stopuje jejich přítomnost v lidské historii a blíže zkoumá nejen jejich fungování v psychické struktuře, ale i jejich sociální projevy v naší současné “porevoluční” realitě. Práce Miroslava Boreckého Taedium identitatis, aneb přemýšlení o nevědomých obranných funkcích identity seznamuje s psychoanalytickým pohledem na totalitní i posttotalitní situaci v našich zemích, identitu v psychoanalýze a s postmoderními vlivy, které do sebe psychoanalýza vstřebává. Příspěvek Wernera Bohlebera Následky nacionálně-socialistické minulosti pro utváření identity dalších generací v Německu tematizuje povahu německého transgeneračního traumatu a poutavě přibližuje dopad traumatické zkušenosti rodičů – nacistických obětí i nacistických pachatelů – na psychický vývoj jejich dětí. Významný britský analytik, představitel kleiniánského směru R.D. Hinshelwood ve svém textu Identita a některé její psychoanalytické významy objasňuje proměnlivost identity a intrapsychické (zejména projektivní a introjektivní) procesy, které identitu ovlivňují a vytvářejí. Klinické práce zastupují články Michaela Šebka Perverzní přenosy a Miroslava Petržely Ženy a perverze, které důkladně přibližují teoretický vývoj psychoanalytického konceptu perverzí i jednotlivé klinické podoby perverzních jevů. Michael Šebek referuje o inspirující publikaci Patricka Casementa Hledání a objevování, jak se učit v psychoanalýze od pacienta, kterou v letošním roce vydalo Nakladatelství Lidových novin. Informační servis nabízí chystané workshopy, konference i nabízené tituly s psychoanalytickou tématikou jednotlivých nakladatelství. Přináší současně i zprávy o dění v ČSPAP a podrobný rozpis přednášek Institutu ČSPAP.

Vřele děkuji za praktickou pomoc členům redakční rady časopisu, Pavle Brabcové a MUDr. Kristiánu Flekovi, firmám Pfizer a Sanofi-Synthélabo, díky kterým časopis vznikl. Čtenářský zájem a tvořivost přispěvatelů určí, v jaké podobě Revue psychoanalytické psychoterapie vstoupí do nového tisíciletí.