Editorial

Marie Kopřivová, Ivana Růžičková, Michael Šebek

Revue číslo XXI. zima (2019)

Zrození člověka. Nesnáze raného věku

Milý čtenáři,
dostáváte do rukou další „dětské“ číslo, které je tentokrát zaměřeno na raný dětský věk a jeho úskalí. Nehledejte v něm encyklopedii duševního vývoje, ani systematické pojednání o poruchách v raném dětském věku. To by patřilo do učebnice, ale my jsme časopis a naším cílem bylo vybrat články domácího i zahraničního původu, které se daného tématu týkají. Základní otázkou je, proč právě raný
dětský věk, jímž rozumíme období zhruba do tří let. Máme totiž důvodné obavy z ekonomických tlaků na rodiče a zejména matky, aby nastupovaly po porodu co nejdříve do zaměstnání. Nedostatek pracovních sil, který trápí českou ekonomiku, není jediným důvodem těchto tlaků. Určitý podíl je třeba přičíst i stále trvající nerovnosti v ekonomickém a sociálním postavení žen ve srovnání s muži. Ženy, které se stanou matkami, si začínají budovat pracovní kariéru později než muži apod. Nechceme zde rozebírat všechny důvody tlaků cílených na to, aby matky brzy odkládaly děti do jeslí nebo jiných podobných zařízení.

Dávno pryč je také doba 60.–80. let minulého století, kdy (tehdy ještě v komunistickém československu), psychologové získávali poměrně velký vliv na veřejné mínění prostřednictvím médií a škol, a mohli vysvětlovat důležitost raného vývoje pro další zdravý duševní dětí jako základ duševního zdraví dospělých. Již tehdy se ukazovalo, že mateřské školy, které přijímaly děti od tří let, měly vesměs pozitivní vliv na rozumový, emoční a sociální vývoj dětí, zatímco tehdejší jesle pro batolata do tří let způsobovaly často psychickou traumatizaci, když ne přímo citovou deprivaci dětí. Některé děti, které vstupovaly do jeslí od dvou let, v jeslích dobře prosperovaly, ale zdaleka ne všechny, některé dokázaly
jesle prostě jenom přežít. Jesle určené pro batolata do tří let byly v České republice spravovány Ministerstvem zdravotnictví do roku 2012, od té doby panuje nejasný status zařízení pro nejmenší děti. Nemáme žádné statistické šetření o tom, co si současná generace rodičů myslí o důležitosti výchovy malých děti do tří let věku ve vlastních rodinách. Snad tu působí mezigeneračních vliv, který nezpochybňuje zcela význam této společenské hodnoty, ale jako odborníci máme určité obavy,
že současný i budoucí vývoj společnosti se k hodnotě rodinné výchovy malých dětí nemusí zachovat příznivě. Spolu s tím vzniká otázka společenského významu psychologie, její prestiže. V posledních letech – zdá se – postupně klesá mediální zájem o různá vyjádření psychologů k sociálním a duševním aspektům života, a tím také k otázkám duševního vývoje dětí. Častěji jsou oslovováni sociologové,
pedagogové nebo lékaři apod. Na otázku, kdo za to může, neumíme odpovědět. S poklesem významu psychologie souvisí i užší otázka týkající se společenského vlivu psychoanalýzy, psychoanalytické psychoterapie. Kdo bude číst toto číslo věnované ranému dětskému vývoji? Zase jen skupina odborníků? Nejspíše ano. Problém ovšem mají i neurobiologové raného dětského vývoje. Řada jejich poznatků o vývoji mozku, a tím i psychiky, je stará 20–30 let, ale výsledky jejich studií jsou jen málo využívány. Málo pronikly i k psychologům.

Chybou by ovšem bylo podlehnout skepsi. Věříme, že soubor článků, které jsme vybrali, najde své čtenáře nejen mezi odborníky, ale také mezi jinými zájemci, možná i politiky či státními úředníky. V současném internetově propojeném světě je to už možné.

Lydie Tischlerová se ve svém článku zabývá otázkou, jak je důležitý raný vývoj dítěte a ilustruje to shrnutím pohledů významných představitelů a tvůrců základních teorií – Anny Freudové, Melanie Kleinové, Donalada Winncotta a Johna Bowlbyho a jejich nástupců, například Bowlbyho neteře Julie Hopkinsové. Srovnává různá teoretická východiska a dokumentuje krátkými kazuistickými
zmínkami jejich propojení s realitou.
Michael Šebek ve svém článku Neurobiologický výzkum raného přimknutí dítěte k matce a vznik nevědomých procesů přibližuje důležitost raného vývoje dítěte v korelaci s neurologickými ději CNS a psychologickými procesy v období raného vývoje dítěte. Zdůrazňuje význam prevence raných relačních traumat pro vývoj zdravého dospělého jedince. Autor článku cituje nejnovější vědecké poznatky.
Martin Pavelka působí dlouhá léta ve Francii jako dětský psychiatr a psychoterapeut. Ve svém článku se zabývá popisem důležitosti prvotních vztahů ve vývoji symbolizace, hovoří o složitosti a poruchách rodičovských funkcí a následcích prožitých raných psychických traumat. Autor kromě jiného zdůrazňuje, že při léčbě dětí s traumatickými poruchami raného vývoje se společnosti vyplácí poskytnout těmto dětem dlouhodobou psychiatrickou, psychoterapeutickou a sociální péči.
Marie Kopřivová a Ivana Růžičková seznamují čtenáře s dvouletou prací na projektu Infant Observation. Tento způsob dlouhodobého pozorování dítěte a jeho vývoje přináší zúčastněným terapeutům nové klinické zkušenosti a také vhled do vlastních protipřenosových reakcí, které jsou zpracovávány ve skupině. Reflektuje teoretická východiska raného dětského vývoje.
Eva Junková napsala pozoruhodný esej o své psychoterapeutické práci malými dětmi a jejich matkami a jednoduše jej nazvala Příspěvek k porozumění preverbálnímu dítěti v rodinné terapii. Seznamuje čtenáře se třemi klinickými ukázkami, které čtenáře zaujmou, stejně jako autorčin teoretický rozbor těchto ukázek. Nejde tu jen o zajímavé „případy“, ale především o autorčin citlivý empatický přístup a snahu o hlubší porozumění jejich duševní dynamice. Její zájem je paralelně soustředěn také na otázku komunikace s nemluvňaty a užití symbolu.
Marta Linková popisuje ve svém příspěvku velice zajímavý vlastní projekt, který teoreticky používal Montessori prvky při organizování školičky pro předškolní děti ze sociálně znevýhodněných rodin. Kazuistika prezentuje psychoanalytický myšlenkový přístup autorky při práci s dětmi a jejich matkami. Obdivuhodným výsledkem analytické práce je ukázka terapie holčičky s těžkým raným traumatem.
Je zřejmá částečná reparace raného traumatu, která umožňuje zařazení jinak „nezařaditelného“ dítěte do běžného života.
Michal Novák ve svém článku představuje Bowlbyho teorii attachmentu, Mahlerové teorii separace – individuace a Freudovu teorii oidipského komplexu ve snaze syntetizovat jejich přínos k problematice optimální vzdálenosti ve vztazích.
David Holub se ve svém článku zabývá jak historií a vývojem psychoanalytických časopisů od roku 1919, tak začátky a vývojem české Revue pro psychoanalytickou psychoterapii a psychoanalýzu, jejíž 20. výročí vzniku jsme v minulém roce oslavili.

K životnímu jubileu MUDr. Miroslava Boreckého uveřejňujeme medailon zpracovaný Vendulou Probstovou a dalšími kolegy. Redakce Revue rovněž připojuje srdečné blahopřání k jubileu a přeje vše dobré v dalších letech. Musíme však také se smutkem vzpomenout, že naše řady opustila PhDr. Bohumila Vacková ve věku 91 let. Petr Junek výstižně připomíná jak její osobní, tak profesionální
život a její přínos pro mnoho lidí, s kterými se setkala. V našich myslích zůstává její obraz jako bytosti živoucí do posledních dnů života. Uvádíme také slova posledního rozloučení, jak je za všechny kolegy vyřkl na pohřbu Miroslav Borecký.

Bohužel musíme připojit další smutnou zprávu, že v červnu roku 2020 zemřela PhDr. Olga Marlinová, která se po návratu z USA zapojila do práce v naší Společnosti, kde přednášela a publikovala v Revue.

Před uzávěrkou tohoto čísla Revue nás zastihla ještě jedna ztráta. V září nás opustila další významná osobnost České psychoanalytické společnosti, MUDr. Věra Fischelová. Patřila k výrazným postavám české psychoanalýzy. Pracovala jako klinická psychoanalytička i v pozici výcvikové analytičky a supervizorky.

Na závěr bychom ještě chtěli poděkovat koordinátorce ČSPAP Lucii Lucké za překlad článku Lydie Tischlerové. Honorář věnovala jako sponzorský dar Revue. Naše díky patří rovněž Markétě Kavale a Barboře Wenigové za finanční dar Revue. Děkujeme též paní Ludmile Hnátové za neocenitelnou pomoc při administrování a organizování tohoto čísla, kterou dělala bez nároku na odměnu. Vřelé díky patří všem autorům a redaktorce Tereze Koronthály.

Přejeme všem čtenářům pevné zdraví a inspirativní čtení tohoto čísla.

Marie Kopřivová
Ivana Růžičková
Michael Šebek